PŘÍBĚH ZNAČKY
Nudle, které ušly dlouhou cestu
Před dvěma tisíci lety stálo na břehu Žluté řeky město jménem Jincheng — Zlaté město. Karavany odsud přecházely řeku na západ a nesly hedvábí do Říma; pepř, skořice a tsaoko se vracely po téže cestě a padaly do hrnců Zlatého města.
V jedné misce je celý svět. Pšenici zdomácnili lidé v západní Asii asi před deseti tisíci lety; do koridoru Che-si v Kan-su, kde se našla nejstarší pšenice v Číně, dorazila zhruba před čtyřmi tisíci lety — a starobylý znak 來 („přijít“) je kresba stébla pšenice. Mouka, a s ní nudle, přišla až s kamennými mlýny po období Válčících států. Chilli je mnohem mladší: do Číny připlulo po moři za dynastie Ming a roku 1591 ho zapsali jako „cizí pepř“. Červený chilli olej — „tři červená“ v naší misce — je tak její nejmladší barvou, je mu jen dvě stě až tři sta let. Sečuánský pepř je naproti tomu původem z Číny. Přepych tvoří kulturu, nezbytnost civilizaci — a pšenice sahá hlouběji než hedvábí.
Před více než sto lety dostala tato polévka pravidlo: jedna čirá, dvě bílá, tři červená, čtyři zelená, pět žlutá. Miska nudlí tím získala jméno — lanzhouské lamian.
Před sto lety se lamian vydaly na východ. V Japonsku jim začali říkat rāmen — přesně podle výslovnosti slov „la mian“. V cizině vyrostly do jiné podoby.
Dnes v Praze, v podniku, který dřív vařil japonský ramen, stavíme hrnec znovu. Neměníme misku — vracíme ramen zpět k lamian, vracíme nudle tam, odkud vyšly. Lami — jméno nudlí i jméno cesty.
